Fernand Pelez je významnou osobností francouzského realismu konce 19. století, proslulou svým neúprosným zobrazováním sociálních těžkostí a lidí na okraji pařížské společnosti. Jeho obrazy spojují pečlivé, téměř fotografické detaily s hlubokým vcítěním do svých objektů a proměňují pařížské ulice v jeviště lidských tragédií. Na jeho plátnech se objevují žebráci, děti ulice a dělníci, jejichž příběhy jsou vykresleny pochmurnou paletou, která zdůrazňuje melancholický podtón jejich existence. Pelezovy kompozice se vyznačují disciplinovaným řádem a přehledností, avšak v rámci této struktury dochází k dramatické souhře světla a stínu, která vytváří vizuální rytmus oscilující mezi klidem a napětím.

Pelez, který se narodil a zemřel v Paříži, se záměrně odvrátil od půvabu Belle Époque a zaměřil se na lidi žijící na okraji společnosti. Jeho monumentální díla, jako například proslulé "Grimaces et Misères - Les Saltimbanques", představují panorama postav, z nichž každá je pečlivě charakterizována a prodchnuta tichou důstojností. Rytmus jeho vizuálních vyprávění střídá statický klid a skrytý neklid, zachycuje rezignaci i tichý vzdor svých subjektů. Pelezova technika, především olej na plátně, se vyznačuje rafinovanou modelací a jemným osvětlením, což propůjčuje jeho postavám podmanivou přítomnost, která zůstává v mysli diváka.

Přestože se Pelezovi za jeho života nedostalo velkého uznání a po jeho smrti se na něj do značné míry zapomnělo, jeho dílo je dnes ceněno jako významný doklad sociálně angažovaného umění. Jeho obrazy slouží nejen jako dokumenty minulé doby, ale také jako univerzální obžaloba sociální nespravedlnosti. Emocionální intenzita a tichá důstojnost jeho hrdinů činí z Peleze jednoho z nejpřesvědčivějších kronikářů městského života v Paříži fin-de-siècle.