Eugène-Emmanuel Viollet-le-Duc byl v polovině 19. století správcem všech sakrálních staveb ve Francii a podílel se na záchraně dalších významných středověkých staveb. Tento architekt, památkář, teoretik architektury a historik umění se tak mimo jiné zasloužil o katedrálu Notre-Dame, která musela v roce 2019 přečkat ničivý požár, o baziliku v Saint-Denis, o katedrálu v Amiens, o městské opevnění a hradní komplexy v Carcassonne nebo o slavný středověký hrad Pierrefonds severně od Paříže. Ten měl Viollet-le-Duc přestavět na soukromou rezidenci Napoleona III., ale tento záměr byl zmařen předčasným pádem Ludvíka Napoleona Bonaparta. Přesto si bavorský král Ludvík II. mohl během svého pobytu v Paříži prohlédnout renovační práce na zámku a odvézt si nápady pro svou plánovanou novou stavbu na Neuschwansteinu.
Viollet-le-Duc chtěl Notre-Dame vrátit do původního středověkého stavu, stejně jako například hradní komplex v Carcassonne, který se nachází na hranicích se Španělskem a na dohled od Pyrenejí. V tomto směru ho jistě ovlivnil romantismus, který dával přednost stylizovaným a malebným ruinám, jež sloužily jako místa touhy. Sám Viollet-le-Duc šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že usiluje o stav historických budov, který v jeho očích nejen přebírá středověký ideál, ale ještě jej vylepšuje. To chtěl prosadit bez ohledu na to, zda stavby vyprávěly jiný příběh, který se v nich za staletí nashromáždil a který neodpovídal ideálním představám stavebního mistra 19. století. Za tuto radikální redukci dochovaných staveb na středověký fiktivní ideál a údajné stylistické "vylepšení" si Viollet-le-Duc od svých odpůrců vysloužil hanlivé označení "restaurátorský vandal". To nebránilo Královské akademii v Londýně, aby ho přijala do svých řad, ačkoli tím stál v rozporu s názory Johna Ruskina, který v Anglii současně usiloval o zachování stávajícího stavu památky se všemi jejími ztrátami a všemi stylistickými faux pas. Tento přístup byl mimochodem stejným způsobem uplatňován i v tehdejší německé památkové péči.
Pro svůj desetisvazkový slovník francouzské architektury od 11. do 16. století vytvořil Viollet-le-Duc kvalitní kresby, sondoval půdorysy, výškové plány a kreslil detaily. Intenzivně se zabýval stavebními technikami středověku a patřil k jejich nejlepším znalcům. K jeho restaurátorským pracím se lze stavět kriticky, ale fotografie slavných chrličů, které vytvořil nebo nechal vytvořit v Galerii des Chimères ve výšinách na Notre-Dame, jsou dnes světoznámé. Již ve Viollet-le-Ducově době se nejednalo o originály ze středověku, ale kvůli špatnému stavu byly nahrazeny.
Eugène-Emmanuel Viollet-le-Duc byl v polovině 19. století správcem všech sakrálních staveb ve Francii a podílel se na záchraně dalších významných středověkých staveb. Tento architekt, památkář, teoretik architektury a historik umění se tak mimo jiné zasloužil o katedrálu Notre-Dame, která musela v roce 2019 přečkat ničivý požár, o baziliku v Saint-Denis, o katedrálu v Amiens, o městské opevnění a hradní komplexy v Carcassonne nebo o slavný středověký hrad Pierrefonds severně od Paříže. Ten měl Viollet-le-Duc přestavět na soukromou rezidenci Napoleona III., ale tento záměr byl zmařen předčasným pádem Ludvíka Napoleona Bonaparta. Přesto si bavorský král Ludvík II. mohl během svého pobytu v Paříži prohlédnout renovační práce na zámku a odvézt si nápady pro svou plánovanou novou stavbu na Neuschwansteinu.
Viollet-le-Duc chtěl Notre-Dame vrátit do původního středověkého stavu, stejně jako například hradní komplex v Carcassonne, který se nachází na hranicích se Španělskem a na dohled od Pyrenejí. V tomto směru ho jistě ovlivnil romantismus, který dával přednost stylizovaným a malebným ruinám, jež sloužily jako místa touhy. Sám Viollet-le-Duc šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že usiluje o stav historických budov, který v jeho očích nejen přebírá středověký ideál, ale ještě jej vylepšuje. To chtěl prosadit bez ohledu na to, zda stavby vyprávěly jiný příběh, který se v nich za staletí nashromáždil a který neodpovídal ideálním představám stavebního mistra 19. století. Za tuto radikální redukci dochovaných staveb na středověký fiktivní ideál a údajné stylistické "vylepšení" si Viollet-le-Duc od svých odpůrců vysloužil hanlivé označení "restaurátorský vandal". To nebránilo Královské akademii v Londýně, aby ho přijala do svých řad, ačkoli tím stál v rozporu s názory Johna Ruskina, který v Anglii současně usiloval o zachování stávajícího stavu památky se všemi jejími ztrátami a všemi stylistickými faux pas. Tento přístup byl mimochodem stejným způsobem uplatňován i v tehdejší německé památkové péči.
Pro svůj desetisvazkový slovník francouzské architektury od 11. do 16. století vytvořil Viollet-le-Duc kvalitní kresby, sondoval půdorysy, výškové plány a kreslil detaily. Intenzivně se zabýval stavebními technikami středověku a patřil k jejich nejlepším znalcům. K jeho restaurátorským pracím se lze stavět kriticky, ale fotografie slavných chrličů, které vytvořil nebo nechal vytvořit v Galerii des Chimères ve výšinách na Notre-Dame, jsou dnes světoznámé. Již ve Viollet-le-Ducově době se nejednalo o originály ze středověku, ale kvůli špatnému stavu byly nahrazeny.
Stránka 1 / 1