Zatímco v Argentině nebo Uruguayi jsou italští přistěhovalci dodnes charakterističtí, v Brazílii jsou mezi mnohými spíše v menšině. A přesto se na hoře Sugarloaf objevili i významní současníci, například malíř Eliseu Visconti.
Visconti se narodil jako Ital v roce 1866 ve vesnici v provincii Salerno jižně od Neapole. Jako osmnáctiletého ho najdeme už v Riu de Janeiru, takže do Nového světa emigroval s rodinou jako dítě nebo teenager - jako mnoho Italů té doby, právě z "Mezzogiorna", z jihu země. V roce 1884, ve svých osmnácti letech, tak Visconti vstoupil na Císařskou akademii krásných umění (Academia Imperial des Belas Artes), která se tak jmenovala proto, že Brazílie byla až do roku 1889 císařstvím. Visconti studoval u profesorů Henrique Bernardelliho a Rodolfa Amodea - dvou potomků Italů, kteří se narodili již v Novém světě (odtud španělská křestní jména). Již v roce 1888 získal Visconti zlatou medaili Akademie, ale spolu s dalšími spolubojovníky neuspěl při pokusu o reformu malířství a vzdělávacích metod. "Volné studio" trvalo jen krátce.
V roce 1892 se Visconti vrátil do Evropy. V Paříži navštěvoval nejen École des Beaux Arts, ale také Národní školu dekorativního malířství a věnoval se secesi. Jeho díla byla přijata do "Salon National des Beaux Arts" a do "Societé des Artistes Francais". Na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 reprezentoval svou rodnou Brazílii dvěma obrazy a získal stříbrnou medaili za portrét mladé dívky "Gioventù" (Mládí). Eliseu Visconti, kdysi ostrakizovaný jako rebel, se vrátil do Bralilienu jako uznávaný a respektovaný umělec. Díky němu se "secese" stala v Brazílii respektovanou. Po různých výstavách v Riu a Sao Paulu, vítězství v soutěži o poštovní známku, tvorbě kulis pro městské divadlo v Riu de Janeiru a zlaté medaili na Světové výstavě v Saint Louis (USA) v roce 1904 za obraz "Odměna svatého Šebestiána" byl povolán na svou starou akademii, kde vystřídal Henrique Bernardelliho na postu profesora malby. V této funkci setrval až do roku 1913.
Po návratu do Paříže se Visconti pustil do práce na velkoplošných nástěnných malbách pro foyer Městského divadla v Riu. První světová válka mu však zabránila v návratu domů a on zůstal ve Francii až do roku 1920. Jeho panely byly v roce 1915 převezeny lodí do Ria - naštěstí se nestaly obětí ponorkové války! Po skončení války se Visconti natrvalo vrátil domů a věnoval se více nástěnným malbám, například v Justičním paláci v Riu u příležitosti stého výročí nezávislosti Brazílie na Portugalsku v roce 1922.
"Průkopník secese v Brazílii" zemřel 15. října 1944 v Riu. Jeho obrazy dnes zdobí všechna významná brazilská muzea.
Zatímco v Argentině nebo Uruguayi jsou italští přistěhovalci dodnes charakterističtí, v Brazílii jsou mezi mnohými spíše v menšině. A přesto se na hoře Sugarloaf objevili i významní současníci, například malíř Eliseu Visconti.
Visconti se narodil jako Ital v roce 1866 ve vesnici v provincii Salerno jižně od Neapole. Jako osmnáctiletého ho najdeme už v Riu de Janeiru, takže do Nového světa emigroval s rodinou jako dítě nebo teenager - jako mnoho Italů té doby, právě z "Mezzogiorna", z jihu země. V roce 1884, ve svých osmnácti letech, tak Visconti vstoupil na Císařskou akademii krásných umění (Academia Imperial des Belas Artes), která se tak jmenovala proto, že Brazílie byla až do roku 1889 císařstvím. Visconti studoval u profesorů Henrique Bernardelliho a Rodolfa Amodea - dvou potomků Italů, kteří se narodili již v Novém světě (odtud španělská křestní jména). Již v roce 1888 získal Visconti zlatou medaili Akademie, ale spolu s dalšími spolubojovníky neuspěl při pokusu o reformu malířství a vzdělávacích metod. "Volné studio" trvalo jen krátce.
V roce 1892 se Visconti vrátil do Evropy. V Paříži navštěvoval nejen École des Beaux Arts, ale také Národní školu dekorativního malířství a věnoval se secesi. Jeho díla byla přijata do "Salon National des Beaux Arts" a do "Societé des Artistes Francais". Na Světové výstavě v Paříži v roce 1900 reprezentoval svou rodnou Brazílii dvěma obrazy a získal stříbrnou medaili za portrét mladé dívky "Gioventù" (Mládí). Eliseu Visconti, kdysi ostrakizovaný jako rebel, se vrátil do Bralilienu jako uznávaný a respektovaný umělec. Díky němu se "secese" stala v Brazílii respektovanou. Po různých výstavách v Riu a Sao Paulu, vítězství v soutěži o poštovní známku, tvorbě kulis pro městské divadlo v Riu de Janeiru a zlaté medaili na Světové výstavě v Saint Louis (USA) v roce 1904 za obraz "Odměna svatého Šebestiána" byl povolán na svou starou akademii, kde vystřídal Henrique Bernardelliho na postu profesora malby. V této funkci setrval až do roku 1913.
Po návratu do Paříže se Visconti pustil do práce na velkoplošných nástěnných malbách pro foyer Městského divadla v Riu. První světová válka mu však zabránila v návratu domů a on zůstal ve Francii až do roku 1920. Jeho panely byly v roce 1915 převezeny lodí do Ria - naštěstí se nestaly obětí ponorkové války! Po skončení války se Visconti natrvalo vrátil domů a věnoval se více nástěnným malbám, například v Justičním paláci v Riu u příležitosti stého výročí nezávislosti Brazílie na Portugalsku v roce 1922.
"Průkopník secese v Brazílii" zemřel 15. října 1944 v Riu. Jeho obrazy dnes zdobí všechna významná brazilská muzea.
Stránka 1 / 1