O italském barokním malíři Carlu Dolcim se toho ví poměrně málo. Přesně doložené je však datum jeho narození a úmrtí. Dolci se narodil 25. května 1616 ve Florencii a zemřel ve věku 69 let 17. ledna 1686, rovněž ve Florencii. O jeho rodičích není nic známo. Jeho dědeček z matčiny strany však byl údajně také malířem. V devíti letech přišel mladý Carlo jako student do ateliéru malíře Jacopa Vicnaliho. Jeho velkým vzorem byl prý slavný italský malíř Agnolo di Cosimo Tori, zvaný Bronzino, kterého se snažil napodobovat.
Carlo Dolci se skutečně stal také velmi slavným malířem, i když ne příliš plodným a také ne bez kontroverzí. Jeho životopisec Fillipo Baldinucci vyprávěl, že na jednom obraze pracoval nekonečně dlouho, někdy i několik týdnů jen na jedné noze postavy. Tato pomalost mu přirozeně neumožňovala vytvářet velkoformátové obrazy a fresky; až na výjimky maloval spíše obrazy malých formátů. Výrazné barvy a světelnost, které jsou charakteristické pro mnohé barokní obrazy velkých mistrů, v Dolciho díle také spíše chybí. Jeho obrazy jsou velmi pečlivě a jemně provedené v jemných barvách a s velmi tmavým pozadím a často mají poněkud sentimentální a dusný výraz, stejně jako maloval jeho velký vzor Agnolo Bronzino.
O soukromém životě Carla Dolciho lze nalézt jen málo informací. Měl dceru jménem Agnese, která byla také talentovanou malířkou a okopírovala několik jeho obrazů. Zemřela před svým otcem v roce 1680. Carlo Dolci byl velmi zbožný muž. Říká se, že každý rok maloval obraz Ježíše s trnovou korunou na svátek Umučení Páně. Také jinak má mnoho jeho obrazů náboženské motivy a často jeden a tentýž motiv namaloval i několikrát. Mezi jeho nejznámější díla patří kromě různých obrazů Madony také obrazy "Kristus láme chléb", "Svatá Cecílie u varhan", "Klanění mudrců", "Salome s hlavou Jana Křtitele", "Mojžíš" a "David a Goliáš". Známý je také jeho autoportrét z roku 1674.
Poslední léta svého života žil Carlo Dolci údajně velmi uzavřeně a trápila ho hluboká melancholie.
O italském barokním malíři Carlu Dolcim se toho ví poměrně málo. Přesně doložené je však datum jeho narození a úmrtí. Dolci se narodil 25. května 1616 ve Florencii a zemřel ve věku 69 let 17. ledna 1686, rovněž ve Florencii. O jeho rodičích není nic známo. Jeho dědeček z matčiny strany však byl údajně také malířem. V devíti letech přišel mladý Carlo jako student do ateliéru malíře Jacopa Vicnaliho. Jeho velkým vzorem byl prý slavný italský malíř Agnolo di Cosimo Tori, zvaný Bronzino, kterého se snažil napodobovat.
Carlo Dolci se skutečně stal také velmi slavným malířem, i když ne příliš plodným a také ne bez kontroverzí. Jeho životopisec Fillipo Baldinucci vyprávěl, že na jednom obraze pracoval nekonečně dlouho, někdy i několik týdnů jen na jedné noze postavy. Tato pomalost mu přirozeně neumožňovala vytvářet velkoformátové obrazy a fresky; až na výjimky maloval spíše obrazy malých formátů. Výrazné barvy a světelnost, které jsou charakteristické pro mnohé barokní obrazy velkých mistrů, v Dolciho díle také spíše chybí. Jeho obrazy jsou velmi pečlivě a jemně provedené v jemných barvách a s velmi tmavým pozadím a často mají poněkud sentimentální a dusný výraz, stejně jako maloval jeho velký vzor Agnolo Bronzino.
O soukromém životě Carla Dolciho lze nalézt jen málo informací. Měl dceru jménem Agnese, která byla také talentovanou malířkou a okopírovala několik jeho obrazů. Zemřela před svým otcem v roce 1680. Carlo Dolci byl velmi zbožný muž. Říká se, že každý rok maloval obraz Ježíše s trnovou korunou na svátek Umučení Páně. Také jinak má mnoho jeho obrazů náboženské motivy a často jeden a tentýž motiv namaloval i několikrát. Mezi jeho nejznámější díla patří kromě různých obrazů Madony také obrazy "Kristus láme chléb", "Svatá Cecílie u varhan", "Klanění mudrců", "Salome s hlavou Jana Křtitele", "Mojžíš" a "David a Goliáš". Známý je také jeho autoportrét z roku 1674.
Poslední léta svého života žil Carlo Dolci údajně velmi uzavřeně a trápila ho hluboká melancholie.
Stránka 1 / 2