Malíř a litograf Carlo Bossoli byl švýcarsko-italského původu. Jeho otec v té době pracoval jako kameník ve Švýcarsku. Když bylo Bossolimu pět let, rodina se z pracovních důvodů přestěhovala do Oděsy na Ukrajině. Zde mladý Carlo získal své první školní vzdělání v řádu kapucínů. V 11 letech dokončil školu a začal pracovat v obchodě se starožitnými knihami a tisky. V té době se v něm probudil zájem o kreslení a vznikly jeho první drobné skici. O dva roky později se mu podařilo získat místo asistenta scénografa Rinalda Nanniniho v Oděské opeře. Tam se jeho umělecké schopnosti dále zdokonalovaly. Od roku 1833 prodával své první vlastní obrazy. To rodině o několik let později velmi pomohlo, protože jeho otec v roce 1836 zemřel a Bossoli se tak stal jediným živitelem své matky, sestry a jejich nemanželského syna, který se narodil v 21 letech.
Velký kariérní skok pro Bossoliho nastal, když si jeho obrazy získaly přízeň ruské šlechty. Nejprve se o Bossim dozvěděl kníže Michail Voroncov a bez okolků ho pověřil vytvořením několika obrazů s pohledy na Oděsu. Na kněžnu Alžbětu, manželku velkoknížete Sergeje Romanova, udělaly obrazy takový dojem, že Bossolimu financovala studijní cestu do Itálie. Zůstal tam rok, aby rozvíjel své schopnosti. Po návratu do Oděsy byl velmi žádaný a získal mnoho zakázek, zejména od rodu Voroncovů. Když v roce 1843 vážně onemocněla Bossoliho matka, o kterou se nadále staral, přestěhovali se na její žádost zpět do Itálie. Zpočátku žili v Miláně, kde si Bossoli pronajal ateliér. Jeho matka si však přála vrátit se do rodného Lugana. Bossoli nakonec splnil poslední přání své matky v roce 1848. Ta krátce nato zemřela, ale Bossoli zůstal v Luganu ještě několik let, než se v roce 1853 přestěhoval do Turína. Odtud podnikl řadu cest do Skandinávie, Velké Británie, Německa, Francie, Španělska a Maroka.
Od roku 1859 se Bossoli stal známým díky svému zobrazení italské války za nezávislost. Kníže Oddone ho pověřil, aby sledoval tažení jeho armády a zachytil je na obrazech. Knížete Bossoliho dílo zaujalo natolik, že ho jmenoval "malířem jejich dějin". Krátce poté Bossoli onemocněl silnou horečkou, která mu téměř znemožnila pracovat. V posledních letech života se Bossoli stále více zabýval přestavbou svého italského sídla podle vzoru Voroncovského paláce. Jeho druhou vášní bylo rozmazlovat svého jediného synovce, protože sám děti neměl. Krátce před svou smrtí, ve věku 86 let, se Bossoli oženil s teprve 21letou Adelaide De Carolis. Obecně se má za to, že sňatek byl finanční dohodou. Bossoli zemřel na infarkt o rok později.
Malíř a litograf Carlo Bossoli byl švýcarsko-italského původu. Jeho otec v té době pracoval jako kameník ve Švýcarsku. Když bylo Bossolimu pět let, rodina se z pracovních důvodů přestěhovala do Oděsy na Ukrajině. Zde mladý Carlo získal své první školní vzdělání v řádu kapucínů. V 11 letech dokončil školu a začal pracovat v obchodě se starožitnými knihami a tisky. V té době se v něm probudil zájem o kreslení a vznikly jeho první drobné skici. O dva roky později se mu podařilo získat místo asistenta scénografa Rinalda Nanniniho v Oděské opeře. Tam se jeho umělecké schopnosti dále zdokonalovaly. Od roku 1833 prodával své první vlastní obrazy. To rodině o několik let později velmi pomohlo, protože jeho otec v roce 1836 zemřel a Bossoli se tak stal jediným živitelem své matky, sestry a jejich nemanželského syna, který se narodil v 21 letech.
Velký kariérní skok pro Bossoliho nastal, když si jeho obrazy získaly přízeň ruské šlechty. Nejprve se o Bossim dozvěděl kníže Michail Voroncov a bez okolků ho pověřil vytvořením několika obrazů s pohledy na Oděsu. Na kněžnu Alžbětu, manželku velkoknížete Sergeje Romanova, udělaly obrazy takový dojem, že Bossolimu financovala studijní cestu do Itálie. Zůstal tam rok, aby rozvíjel své schopnosti. Po návratu do Oděsy byl velmi žádaný a získal mnoho zakázek, zejména od rodu Voroncovů. Když v roce 1843 vážně onemocněla Bossoliho matka, o kterou se nadále staral, přestěhovali se na její žádost zpět do Itálie. Zpočátku žili v Miláně, kde si Bossoli pronajal ateliér. Jeho matka si však přála vrátit se do rodného Lugana. Bossoli nakonec splnil poslední přání své matky v roce 1848. Ta krátce nato zemřela, ale Bossoli zůstal v Luganu ještě několik let, než se v roce 1853 přestěhoval do Turína. Odtud podnikl řadu cest do Skandinávie, Velké Británie, Německa, Francie, Španělska a Maroka.
Od roku 1859 se Bossoli stal známým díky svému zobrazení italské války za nezávislost. Kníže Oddone ho pověřil, aby sledoval tažení jeho armády a zachytil je na obrazech. Knížete Bossoliho dílo zaujalo natolik, že ho jmenoval "malířem jejich dějin". Krátce poté Bossoli onemocněl silnou horečkou, která mu téměř znemožnila pracovat. V posledních letech života se Bossoli stále více zabýval přestavbou svého italského sídla podle vzoru Voroncovského paláce. Jeho druhou vášní bylo rozmazlovat svého jediného synovce, protože sám děti neměl. Krátce před svou smrtí, ve věku 86 let, se Bossoli oženil s teprve 21letou Adelaide De Carolis. Obecně se má za to, že sňatek byl finanční dohodou. Bossoli zemřel na infarkt o rok později.
Stránka 1 / 2