François-Pascal Simon se narodil v Římě, ale díky svému francouzskému otci přišel v raném věku do Paříže, kde se ve 13 letech vyučil sochařem Augustinem Paiou. Malování mu však přinášelo větší potěšení, a tak odešel k průměrnému francouzskému malíři Albertu Victoru Eugénu Brenetovi a nakonec přestoupil do dílny malíře historie Jacques Louis David, který měl zářivé úspěchy a kolem něhož se shromáždilo několik začínajících malířů.
Simon pravidelně cestoval do Říma, ale vždy se rychle vracel do Paříže, protože jinak by byl zařazen na seznam emigrantů. Po návratu se náhle ocitl tváří v tvář Francouzské revoluci a jeho rodina zchudla. Jeho italská matka zemřela a on se musel postarat o oba své bratry a mladou tetu, kterou si krátce nato vzal za ženu. Právě v této době se na scéně objevili bratři Didotové, kteří byli v té době písaři a potřebovali kresby pro vydání Vergilia, které doufali získat od Davida, ten jim však doporučil Šimona a Anne Louis Girodet Roucy Trioson , kteří kresby zhotovili k jejich plné spokojenosti, a tak nakonec získali ochranu. Simon pak maloval spíše menší portréty, v nichž se snažil najít vlastní styl, aby se odlišil od Davida. Například Simon pojednal téma Amora a Psýché poněkud naivně. Jeho malba byla méně důkladná, přesto se velmi podobala Davidovu výrazu. Při pokusech o změnu stylu se mu dostalo ostré kritiky, protože jeho obrazy působily chladně a suše.
V roce 1816 namaloval jeden z nejznámějších obrazů "Nástup Jindřicha IV.", který nyní visí v Louvru naproti bitevní scéně. Obraz se ukazuje na vysoké umělecké úrovni. Simon nakonec našel svůj vlastní způsob, jak zobrazit pravdu, živost a vážnou velkolepost bez umělé okázalosti. Ukazuje se bez jakéhokoli afektu a v silných barvách. Nejpozději po tomto obraze se o Simonovi začalo mluvit a král Ludvík XVIII. ho povýšil na barona Gérarda. Kromě toho získal místo královského dvorního malíře. Od té doby namaloval mnoho portrétů slavných osobností, jako byl Napoleon nebo král Ludvík XVIII, které ztvárnil mistrovsky.
François-Pascal Simon se narodil v Římě, ale díky svému francouzskému otci přišel v raném věku do Paříže, kde se ve 13 letech vyučil sochařem Augustinem Paiou. Malování mu však přinášelo větší potěšení, a tak odešel k průměrnému francouzskému malíři Albertu Victoru Eugénu Brenetovi a nakonec přestoupil do dílny malíře historie Jacques Louis David, který měl zářivé úspěchy a kolem něhož se shromáždilo několik začínajících malířů.
Simon pravidelně cestoval do Říma, ale vždy se rychle vracel do Paříže, protože jinak by byl zařazen na seznam emigrantů. Po návratu se náhle ocitl tváří v tvář Francouzské revoluci a jeho rodina zchudla. Jeho italská matka zemřela a on se musel postarat o oba své bratry a mladou tetu, kterou si krátce nato vzal za ženu. Právě v této době se na scéně objevili bratři Didotové, kteří byli v té době písaři a potřebovali kresby pro vydání Vergilia, které doufali získat od Davida, ten jim však doporučil Šimona a Anne Louis Girodet Roucy Trioson , kteří kresby zhotovili k jejich plné spokojenosti, a tak nakonec získali ochranu. Simon pak maloval spíše menší portréty, v nichž se snažil najít vlastní styl, aby se odlišil od Davida. Například Simon pojednal téma Amora a Psýché poněkud naivně. Jeho malba byla méně důkladná, přesto se velmi podobala Davidovu výrazu. Při pokusech o změnu stylu se mu dostalo ostré kritiky, protože jeho obrazy působily chladně a suše.
V roce 1816 namaloval jeden z nejznámějších obrazů "Nástup Jindřicha IV.", který nyní visí v Louvru naproti bitevní scéně. Obraz se ukazuje na vysoké umělecké úrovni. Simon nakonec našel svůj vlastní způsob, jak zobrazit pravdu, živost a vážnou velkolepost bez umělé okázalosti. Ukazuje se bez jakéhokoli afektu a v silných barvách. Nejpozději po tomto obraze se o Simonovi začalo mluvit a král Ludvík XVIII. ho povýšil na barona Gérarda. Kromě toho získal místo královského dvorního malíře. Od té doby namaloval mnoho portrétů slavných osobností, jako byl Napoleon nebo král Ludvík XVIII, které ztvárnil mistrovsky.
Stránka 1 / 2