Zjevně bohatý občan, který se na diváka dívá shora, ale bez povýšenosti. Tmavé pozadí, na kterém zřetelně vyniká přinejmenším stejně tmavá pokrývka hlavy a zároveň vrhá stín na svrchní oděv. Jistě, světlé roucho, ale tvář zobrazené osoby je celá světlá, v níž jasně vyniká každý detail. Obraz má jméno, je to takzvaný Trivulzio portrét, a pohled na sedící osobu jako by nechával divákovi všechny otázky, na které už historie nedokáže odpovědět. Otázka vzhledu umělce se stává téměř druhořadou záležitostí. U člověka, který vynikal především v portrétní tvorbě, je totiž vždy v pokušení chtít ho identifikovat v některém z jeho děl. Vedle pravděpodobnějších kandidátů je Trivulzio jen jedním z obvyklých podezřelých.
O Antonellovi da Messina víme s jistotou, že se narodil v Messině, kde se vyučil svému řemeslu jako představitel rané renesance v Itálii. I když se léta jeho učení a sféra jeho působení omezují převážně na jižní Itálii s centrem v sicilských městech, víme také o Miláně a Benátkách a o tom, že byl v aktivním kontaktu s dalšími umělci té doby.
Zde se setkáváme s jednou z nejasností, za kterou stojí nejen obraz Trivulzio: proč Antonello použil olejomalbu? Nebyla snad doménou Vlámů Jana van Eycka? Předpoklad, že Antonello cestoval na svých cestách dostatečně daleko na sever, aby si získané dojmy přivezl domů, byl opuštěn. Je pravděpodobnější, že se s touto technikou seznámil přímo v Itálii. Vizuálních předmětů a uměleckých výměn bylo dost. Ostatně pro olejomalbu získal své uznávané a respektované italské kolegy, takže se rychle rozšířila. Jeho tvorba se však neomezovala pouze na portrétní malbu. V jeho díle se setkáváme s bohatou zásobou náboženských motivů. Jeho pobyt v Benátkách byl například spojen s vytvořením oltářního obrazu pro kostel San Cassiano. Své svaté umisťoval jak pod dojmem Piera della Francesca, tak ve stylu Holanďanů s přesným geometrickým smyslem pro prostor v jejich okolí. Jeho "Jerome in a Case" by měl být považován za ukázkový příklad.
Syntéza portrétní malby a náboženských motivů je jistě dvojí Annunziata. Prsty pozdraví sklopeným pohledem, zatímco chybějící prostor se přesouvá do představivosti diváka, který v něm zaujímá domnělou pozici archanděla. Antonellovy životopisné údaje zůstávají rovněž otevřené. Za dostatečně jistý se považuje pouze rok jeho úmrtí 1479 v Messině. Na základě toho lze předpokládat, že se narodil kolem roku 1430. V tomto ohledu by muž na spolehlivě datovaném Trivulzio portrétu mohl být malířem ve věku 36 let. Jeho tázavý pohled zůstane bez odpovědi.
Zjevně bohatý občan, který se na diváka dívá shora, ale bez povýšenosti. Tmavé pozadí, na kterém zřetelně vyniká přinejmenším stejně tmavá pokrývka hlavy a zároveň vrhá stín na svrchní oděv. Jistě, světlé roucho, ale tvář zobrazené osoby je celá světlá, v níž jasně vyniká každý detail. Obraz má jméno, je to takzvaný Trivulzio portrét, a pohled na sedící osobu jako by nechával divákovi všechny otázky, na které už historie nedokáže odpovědět. Otázka vzhledu umělce se stává téměř druhořadou záležitostí. U člověka, který vynikal především v portrétní tvorbě, je totiž vždy v pokušení chtít ho identifikovat v některém z jeho děl. Vedle pravděpodobnějších kandidátů je Trivulzio jen jedním z obvyklých podezřelých.
O Antonellovi da Messina víme s jistotou, že se narodil v Messině, kde se vyučil svému řemeslu jako představitel rané renesance v Itálii. I když se léta jeho učení a sféra jeho působení omezují převážně na jižní Itálii s centrem v sicilských městech, víme také o Miláně a Benátkách a o tom, že byl v aktivním kontaktu s dalšími umělci té doby.
Zde se setkáváme s jednou z nejasností, za kterou stojí nejen obraz Trivulzio: proč Antonello použil olejomalbu? Nebyla snad doménou Vlámů Jana van Eycka? Předpoklad, že Antonello cestoval na svých cestách dostatečně daleko na sever, aby si získané dojmy přivezl domů, byl opuštěn. Je pravděpodobnější, že se s touto technikou seznámil přímo v Itálii. Vizuálních předmětů a uměleckých výměn bylo dost. Ostatně pro olejomalbu získal své uznávané a respektované italské kolegy, takže se rychle rozšířila. Jeho tvorba se však neomezovala pouze na portrétní malbu. V jeho díle se setkáváme s bohatou zásobou náboženských motivů. Jeho pobyt v Benátkách byl například spojen s vytvořením oltářního obrazu pro kostel San Cassiano. Své svaté umisťoval jak pod dojmem Piera della Francesca, tak ve stylu Holanďanů s přesným geometrickým smyslem pro prostor v jejich okolí. Jeho "Jerome in a Case" by měl být považován za ukázkový příklad.
Syntéza portrétní malby a náboženských motivů je jistě dvojí Annunziata. Prsty pozdraví sklopeným pohledem, zatímco chybějící prostor se přesouvá do představivosti diváka, který v něm zaujímá domnělou pozici archanděla. Antonellovy životopisné údaje zůstávají rovněž otevřené. Za dostatečně jistý se považuje pouze rok jeho úmrtí 1479 v Messině. Na základě toho lze předpokládat, že se narodil kolem roku 1430. V tomto ohledu by muž na spolehlivě datovaném Trivulzio portrétu mohl být malířem ve věku 36 let. Jeho tázavý pohled zůstane bez odpovědi.
Stránka 1 / 2