Dánský krajinář Anton Melbye byl pro své současníky celebritou. Za tuto slávu vděčí především svým jedinečným mořským krajinám, či spíše mořským scenériím. Maloval emocionálně nabité mořské krajiny ve velkém formátu s výraznými tahy štětce a tmavými barvami, někde na pomezí symbolismu a naturalismu, zalité světlem. To mu také vyneslo přezdívku "malíř moře". Anton Melbye se skutečně chtěl stát námořníkem. Proto se také vyučil lodním tesařem, ale kvůli zrakovému postižení musel svou slabost pro moře prožívat jiným způsobem. Stejně jako jeho bratr před ním začal studovat malířství na Dánské královské akademii umění v Kodani. Stal se soukromým žákem Christoffera Wilhelma Eckersberga, představitele nové "kodaňské školy". Učitel požadoval od Antona Melbyeho nejen intenzivní studium přírody v teorii, ale také v praxi. Mladý Anton tak trávil spoustu času malováním a kreslením v přírodě. To, co tam viděl a zažil, však nebylo zachyceno spontánně, ale spíše perspektivně, téměř matematicky přesně.
Po určité době učednictví nastal čas, aby se Anton Melbye emancipoval od Eckersberga a jeho objektivního učení. K přírodě přistupoval intuitivněji, vstřebával romantické podněty a včleňoval je do svých spontánních, volných kreseb perem a tuší. Během delšího pobytu v Paříži vstřebával další umělecké proudy. Osvobozen od akademických, ale i národnostních omezení začal experimentovat s technikami a objevovat nové způsoby uměleckého vyjádření. Během této doby navštívil také pobřeží Normandie. Zatímco jiní malíři v plenéru věnovali své motivy tehdy vznikajícímu koupacímu turismu, jeho pohled směřoval k přírodě, osamělému pobřeží a neustále se pohybujícímu moři. Normandie však měla být jen jednou z mnoha etap jeho cesty. Melbye následoval francouzské námořnictvo do východního Středomoří, když zde krátce před začátkem krymské války mezi Osmanskou říší, jejími spojenci a Ruskem umístilo svou flotilu. Místo toho, aby se věnoval studiu moderních válečných lodí, jak plánoval, byl však natolik fascinován exotikou Marmarského moře, intenzivním světlem a bujnou vegetací, že se místo toho začal věnovat krajinomalbě a kresbě uhlím.
Nakonec se Anton Melbye usadil v Hamburku na Binnenalsteru. Jeho reprezentativní mořské krajiny byly totiž vyhledávaným sběratelským artiklem, zejména mezi bohatými bankéři a rejdaři, obchodníky a staviteli lodí v hanzovním městě. V Hamburku prožil také německo-dánskou válku a vytvořil mimo jiné obraz námořní bitvy u Helgolandu. Zatímco obě válčící strany si výsledek bitvy připsaly jako své vítězství, autor se snažil zaujmout neutrální politický postoj.
Dánský krajinář Anton Melbye byl pro své současníky celebritou. Za tuto slávu vděčí především svým jedinečným mořským krajinám, či spíše mořským scenériím. Maloval emocionálně nabité mořské krajiny ve velkém formátu s výraznými tahy štětce a tmavými barvami, někde na pomezí symbolismu a naturalismu, zalité světlem. To mu také vyneslo přezdívku "malíř moře". Anton Melbye se skutečně chtěl stát námořníkem. Proto se také vyučil lodním tesařem, ale kvůli zrakovému postižení musel svou slabost pro moře prožívat jiným způsobem. Stejně jako jeho bratr před ním začal studovat malířství na Dánské královské akademii umění v Kodani. Stal se soukromým žákem Christoffera Wilhelma Eckersberga, představitele nové "kodaňské školy". Učitel požadoval od Antona Melbyeho nejen intenzivní studium přírody v teorii, ale také v praxi. Mladý Anton tak trávil spoustu času malováním a kreslením v přírodě. To, co tam viděl a zažil, však nebylo zachyceno spontánně, ale spíše perspektivně, téměř matematicky přesně.
Po určité době učednictví nastal čas, aby se Anton Melbye emancipoval od Eckersberga a jeho objektivního učení. K přírodě přistupoval intuitivněji, vstřebával romantické podněty a včleňoval je do svých spontánních, volných kreseb perem a tuší. Během delšího pobytu v Paříži vstřebával další umělecké proudy. Osvobozen od akademických, ale i národnostních omezení začal experimentovat s technikami a objevovat nové způsoby uměleckého vyjádření. Během této doby navštívil také pobřeží Normandie. Zatímco jiní malíři v plenéru věnovali své motivy tehdy vznikajícímu koupacímu turismu, jeho pohled směřoval k přírodě, osamělému pobřeží a neustále se pohybujícímu moři. Normandie však měla být jen jednou z mnoha etap jeho cesty. Melbye následoval francouzské námořnictvo do východního Středomoří, když zde krátce před začátkem krymské války mezi Osmanskou říší, jejími spojenci a Ruskem umístilo svou flotilu. Místo toho, aby se věnoval studiu moderních válečných lodí, jak plánoval, byl však natolik fascinován exotikou Marmarského moře, intenzivním světlem a bujnou vegetací, že se místo toho začal věnovat krajinomalbě a kresbě uhlím.
Nakonec se Anton Melbye usadil v Hamburku na Binnenalsteru. Jeho reprezentativní mořské krajiny byly totiž vyhledávaným sběratelským artiklem, zejména mezi bohatými bankéři a rejdaři, obchodníky a staviteli lodí v hanzovním městě. V Hamburku prožil také německo-dánskou válku a vytvořil mimo jiné obraz námořní bitvy u Helgolandu. Zatímco obě válčící strany si výsledek bitvy připsaly jako své vítězství, autor se snažil zaujmout neutrální politický postoj.
Stránka 1 / 1