Lidé se od nepaměti zabývají vesmírem, hvězdnou oblohou a úlohou, kterou Země ve vesmíru hraje. V průběhu staletí byly vyvinuty různé světové systémy, které vědci následně zavrhli: Od geocentrického světonázoru starověku, který matematicky rozvinul Klaudios Ptolemaios, až po heliocentrický světonázor, který vytvořili Mikuláš Koperník a Johannes Kepler. Tyto názory na svět byly převzaty a esteticky zpracovány také v umění. Pravděpodobně nejznámější sbírkou takových vyobrazení je "Harmonia Macrocosmica", bohatě ilustrovaný nebeský atlas s kresbami Andrease Cellaria.
Andreas Keller nebo Andreas Cellarius, jak zní jeho latinizované jméno, byl německý astronom, matematik a kosmograf působící v období baroka. Většinu života strávil v Nizozemsku, kde pravděpodobně již ve 20. letech 16. století začal pracovat na nebeském atlase. Výroba glóbů a přesných map měla v Nizozemsku již dlouhou tradici, a tak to byl vlámský tiskař Johannes Janssonius, kdo v roce 1660 vydal "Harmonia Macrocosmica" jako přílohu svého "Atlas Novus absolutissimus". Tím byl dokončen atlas země a nebe, který plánoval již slavný kartograf Gerhard Mercator. V atlase je na velmi propracovaných a barevných měděných deskách zachycen vývoj světových názorů a systémů Klaudia Ptolemaia, Mikuláše Koperníka a Tychona Brahe. Kromě toho atlas obsahuje dalších osm měděných desek se souhvězdími podle křesťanského a klasického výkladu.
V roce 1708 byl atlas vydán znovu, tentokrát nakladateli Gerardem Valkem a Petrusem Schenkem. V něm byly vypuštěny rozsáhlé textové části, které se nacházely ještě v první publikaci. Toto vydání je nyní v majetku Německého muzea v Mnichově. Hvězdný atlas je dnes považován nejen za jedno z nejpozoruhodnějších uměleckých děl v dějinách astronomie, ale často se mu také říká "Cellariův atlas". A přestože jsou díla z astronomického hlediska zastaralá, jsou stále svědectvím skvělého uměleckého řemesla a poetického vizuálního jazyka. Některé rytiny z knihy jsou dokonce vystaveny v podobě velkoformátových kovových panelů pro výzdobu stěn ve stanici metra Kopernikusstraße v Hannoveru.
Kromě jeho nejznámějšího díla se dochovaly i další jeho rytiny a rytiny, které se zabývají astronomií a prací vědců, například "Astronomové hledí do dalekohledu", a také křesťanskými motivy, například "Petr zapírá Krista". Cellarius také vydal v roce 1645 dílo o stavbě pevností "Architectura Militaris" a v roce 1652 regionální geografii Polska "Regni Poloniae". Tematická rozmanitost jeho publikací z něj činí typického badatele barokního období. Na památku Andrease Cellariuse byla po něm v roce 2008 pojmenována planetka 12618 Cellarius.
Lidé se od nepaměti zabývají vesmírem, hvězdnou oblohou a úlohou, kterou Země ve vesmíru hraje. V průběhu staletí byly vyvinuty různé světové systémy, které vědci následně zavrhli: Od geocentrického světonázoru starověku, který matematicky rozvinul Klaudios Ptolemaios, až po heliocentrický světonázor, který vytvořili Mikuláš Koperník a Johannes Kepler. Tyto názory na svět byly převzaty a esteticky zpracovány také v umění. Pravděpodobně nejznámější sbírkou takových vyobrazení je "Harmonia Macrocosmica", bohatě ilustrovaný nebeský atlas s kresbami Andrease Cellaria.
Andreas Keller nebo Andreas Cellarius, jak zní jeho latinizované jméno, byl německý astronom, matematik a kosmograf působící v období baroka. Většinu života strávil v Nizozemsku, kde pravděpodobně již ve 20. letech 16. století začal pracovat na nebeském atlase. Výroba glóbů a přesných map měla v Nizozemsku již dlouhou tradici, a tak to byl vlámský tiskař Johannes Janssonius, kdo v roce 1660 vydal "Harmonia Macrocosmica" jako přílohu svého "Atlas Novus absolutissimus". Tím byl dokončen atlas země a nebe, který plánoval již slavný kartograf Gerhard Mercator. V atlase je na velmi propracovaných a barevných měděných deskách zachycen vývoj světových názorů a systémů Klaudia Ptolemaia, Mikuláše Koperníka a Tychona Brahe. Kromě toho atlas obsahuje dalších osm měděných desek se souhvězdími podle křesťanského a klasického výkladu.
V roce 1708 byl atlas vydán znovu, tentokrát nakladateli Gerardem Valkem a Petrusem Schenkem. V něm byly vypuštěny rozsáhlé textové části, které se nacházely ještě v první publikaci. Toto vydání je nyní v majetku Německého muzea v Mnichově. Hvězdný atlas je dnes považován nejen za jedno z nejpozoruhodnějších uměleckých děl v dějinách astronomie, ale často se mu také říká "Cellariův atlas". A přestože jsou díla z astronomického hlediska zastaralá, jsou stále svědectvím skvělého uměleckého řemesla a poetického vizuálního jazyka. Některé rytiny z knihy jsou dokonce vystaveny v podobě velkoformátových kovových panelů pro výzdobu stěn ve stanici metra Kopernikusstraße v Hannoveru.
Kromě jeho nejznámějšího díla se dochovaly i další jeho rytiny a rytiny, které se zabývají astronomií a prací vědců, například "Astronomové hledí do dalekohledu", a také křesťanskými motivy, například "Petr zapírá Krista". Cellarius také vydal v roce 1645 dílo o stavbě pevností "Architectura Militaris" a v roce 1652 regionální geografii Polska "Regni Poloniae". Tematická rozmanitost jeho publikací z něj činí typického badatele barokního období. Na památku Andrease Cellariuse byla po něm v roce 2008 pojmenována planetka 12618 Cellarius.
Stránka 1 / 2