Alphonse de Neuville je jedním z těch malířů, kteří byli ušetřeni těžkostí často spojených s životem umělce. Pouze jeho předčasná smrt zapadá do klišé. Navzdory svému chráněnému mládí však de Neuville není umělcem pro pacifisty; vždyť se narodil do válečné doby a sám sloužil jako důstojník francouzské armády.
Slavný malíř bitev se narodil v roce 1836 v Saint-Omer jako syn bohatých šlechticů. Městečko se nachází na severovýchodním pobřeží Francie, nedaleko známého přístavního města Calais. De Neuville získal dobré školní vzdělání a v dětství a mládí se ani v nejmenším nezajímal o malířství, ale projevil velké nadšení pro četné technické výdobytky, které začaly v polovině 19. století měnit svět. Tato vášeň se odrážela i v jeho kariérních ambicích. Po absolvování střední školy se rozhodl stát se inženýrem a navštěvoval námořní akademii v Lorientu. Zde se de Neuville nejen stýkal s ostatními důstojnickými kandidáty, ale také poprvé přišel do styku s vědci, filozofy a umělci. Na mladého Alfonse zapůsobil především malíř historie a portrétů Francois Edouard Picot, jehož žákem se nakonec stal. Picot udržoval kontakty s pařížskými salony a svého žáka do těchto kruhů uvedl. Tak se dostal do kontaktu s Eugene Delacroix, významným průkopníkem impresionismu. V pařížském ateliéru de Neuville pokračoval ve svém uměleckém vzdělávání a již o rok později mohl pařížské veřejnosti představit své první velké dílo "Epizoda z krymské války".
Poté začal pracovat pro nakladatelství jako kreslíř a ilustroval díla známých autorů, jako jsou Alexandre Dumas a Jules Verne. Jeho uměleckou kariéru přerušila v letech 1870/1871 prusko-francouzská válka, které se zúčastnil jako důstojník. Jeho válečné zážitky ho jistě silně ovlivnily a od té doby určovaly jeho oblíbená témata. V poválečné Paříži se rychle vypracoval na uznávaného malíře bitev. Za svou práci obdržel řadu ocenění a byl nejprve jmenován rytířem a později důstojníkem Řádu čestné legie. Jeho vlastenecký styl odpovídal době morální obnovy, kterou Francie po prohrané válce procházela, i když moderní kritici umělci často vyčítají, že válku oslavuje. Jeho silné, optimistické obrazy jsou však dodnes obdivovány.
Nejznámější jsou dva obrazy "Poslední kartouzy" a "Hřbitov Saint-Privat", jejichž velký úspěch mu vynesl udělení Řádu čestné legie.
Alphonse de Neuville je jedním z těch malířů, kteří byli ušetřeni těžkostí často spojených s životem umělce. Pouze jeho předčasná smrt zapadá do klišé. Navzdory svému chráněnému mládí však de Neuville není umělcem pro pacifisty; vždyť se narodil do válečné doby a sám sloužil jako důstojník francouzské armády.
Slavný malíř bitev se narodil v roce 1836 v Saint-Omer jako syn bohatých šlechticů. Městečko se nachází na severovýchodním pobřeží Francie, nedaleko známého přístavního města Calais. De Neuville získal dobré školní vzdělání a v dětství a mládí se ani v nejmenším nezajímal o malířství, ale projevil velké nadšení pro četné technické výdobytky, které začaly v polovině 19. století měnit svět. Tato vášeň se odrážela i v jeho kariérních ambicích. Po absolvování střední školy se rozhodl stát se inženýrem a navštěvoval námořní akademii v Lorientu. Zde se de Neuville nejen stýkal s ostatními důstojnickými kandidáty, ale také poprvé přišel do styku s vědci, filozofy a umělci. Na mladého Alfonse zapůsobil především malíř historie a portrétů Francois Edouard Picot, jehož žákem se nakonec stal. Picot udržoval kontakty s pařížskými salony a svého žáka do těchto kruhů uvedl. Tak se dostal do kontaktu s Eugene Delacroix, významným průkopníkem impresionismu. V pařížském ateliéru de Neuville pokračoval ve svém uměleckém vzdělávání a již o rok později mohl pařížské veřejnosti představit své první velké dílo "Epizoda z krymské války".
Poté začal pracovat pro nakladatelství jako kreslíř a ilustroval díla známých autorů, jako jsou Alexandre Dumas a Jules Verne. Jeho uměleckou kariéru přerušila v letech 1870/1871 prusko-francouzská válka, které se zúčastnil jako důstojník. Jeho válečné zážitky ho jistě silně ovlivnily a od té doby určovaly jeho oblíbená témata. V poválečné Paříži se rychle vypracoval na uznávaného malíře bitev. Za svou práci obdržel řadu ocenění a byl nejprve jmenován rytířem a později důstojníkem Řádu čestné legie. Jeho vlastenecký styl odpovídal době morální obnovy, kterou Francie po prohrané válce procházela, i když moderní kritici umělci často vyčítají, že válku oslavuje. Jeho silné, optimistické obrazy jsou však dodnes obdivovány.
Nejznámější jsou dva obrazy "Poslední kartouzy" a "Hřbitov Saint-Privat", jejichž velký úspěch mu vynesl udělení Řádu čestné legie.
Stránka 1 / 2