Adolphe Joseph Thomas Monticelli byl francouzský malíř, který je považován za průkopníka impresionismu. Jeho dílo a proslulost jsou ve stínu velkých malířů, které francouzská umělecká scéna vytvořila v 19. století. Vincent van Gogh a Paul Cézanne našly inspiraci v Monticelliho dílech. Monticelli patřil do užšího kruhu pařížské umělecké komunity a udržoval přátelské vztahy s mnoha svými kolegy. Malíř Narcisse Virgile Diaz de la Peña přišel o nohu poté, co ho uštkl had, a Monticelli ho doprovázel, aby maloval v lese ve Fontainebleau. Oba umělci měli důvěrný vztah. Na oba udělal Ferdinand Victor Eugene Delacroix dojem a vzali si jeho malbu za vzor. Společně hledali změnu v malířství a odpoutali se od akademického způsobu malby.
Monticelliho rodištěm byla Marseille. Zde malíř navštěvoval akademii a bral první lekce výtvarného umění. Adolphe se přestěhoval do Paříže a pokračoval ve studiu na École des Beaux-Arts. Mnohem významnějším prvkem malířova vzdělávání byly návštěvy muzeí. Adolphe navštívil Louvre a okopíroval díla velkých klasiků, která tam byla vystavena. Francouzovy rané práce byly portréty a orientální výjevy. V rozporu s akademickými předpisy maloval Monticelli odvážnými tahy štětce a vzpíral se obvyklé hladké preciznosti. Umělec si začal hrát s barvami. Na jednom obraze používal barvy v různých stupních. Nanášení barvy bylo někdy mírně husté a impastovité, jindy šlo o tenkou lazuru, která nechávala vyniknout podkladu. Malíř ho používal k vytváření romantických scén a parkových krajin zalitých světlem. Byl společníkem bujarých slavností a sebevědomým umělcem na mnoha portrétech. Pro pozdější díla je charakteristické volné nanášení barvy. Poslední krajinářské studie, které Monticelli namaloval ve své provensálské vlasti, působí téměř experimentálně. Zdá se, že barva se nanáší špachtlí a na dřevěné desky se často nanáší hustě pomocí palety. Umělecká kritika považovala Monticelliho za blázna, což umělec bral s humorem na vědomí a nadále se řídil svými podněty.
Otázka, proč není Monticelli zmiňován jedním dechem s velkými impresionisty, má pravděpodobně několik příčin. Pro úspěch umělce bylo například důležité, aby byl vystavován na výstavách pařížských akademií. Monticelli na Salonu nikdy nevystavoval a mohl svá díla volně prodávat. Umělec opakovaně opouštěl město a část života trávil ve své vlasti. Proto opustil Paříž během revoluce v roce 1848 a po vypuknutí prusko-francouzské války. Ačkoli svými náměty sloužil dobovému společenskému vkusu, opakovaně vyhledával kontakty s uměleckou avantgardou. Vincent van Gogh si velmi přál setkat se osobně s malířem Adolfem Monticellim, ale ten bohužel zemřel několik měsíců předtím, než van Gogh dorazil do Paříže.
Adolphe Joseph Thomas Monticelli byl francouzský malíř, který je považován za průkopníka impresionismu. Jeho dílo a proslulost jsou ve stínu velkých malířů, které francouzská umělecká scéna vytvořila v 19. století. Vincent van Gogh a Paul Cézanne našly inspiraci v Monticelliho dílech. Monticelli patřil do užšího kruhu pařížské umělecké komunity a udržoval přátelské vztahy s mnoha svými kolegy. Malíř Narcisse Virgile Diaz de la Peña přišel o nohu poté, co ho uštkl had, a Monticelli ho doprovázel, aby maloval v lese ve Fontainebleau. Oba umělci měli důvěrný vztah. Na oba udělal Ferdinand Victor Eugene Delacroix dojem a vzali si jeho malbu za vzor. Společně hledali změnu v malířství a odpoutali se od akademického způsobu malby.
Monticelliho rodištěm byla Marseille. Zde malíř navštěvoval akademii a bral první lekce výtvarného umění. Adolphe se přestěhoval do Paříže a pokračoval ve studiu na École des Beaux-Arts. Mnohem významnějším prvkem malířova vzdělávání byly návštěvy muzeí. Adolphe navštívil Louvre a okopíroval díla velkých klasiků, která tam byla vystavena. Francouzovy rané práce byly portréty a orientální výjevy. V rozporu s akademickými předpisy maloval Monticelli odvážnými tahy štětce a vzpíral se obvyklé hladké preciznosti. Umělec si začal hrát s barvami. Na jednom obraze používal barvy v různých stupních. Nanášení barvy bylo někdy mírně husté a impastovité, jindy šlo o tenkou lazuru, která nechávala vyniknout podkladu. Malíř ho používal k vytváření romantických scén a parkových krajin zalitých světlem. Byl společníkem bujarých slavností a sebevědomým umělcem na mnoha portrétech. Pro pozdější díla je charakteristické volné nanášení barvy. Poslední krajinářské studie, které Monticelli namaloval ve své provensálské vlasti, působí téměř experimentálně. Zdá se, že barva se nanáší špachtlí a na dřevěné desky se často nanáší hustě pomocí palety. Umělecká kritika považovala Monticelliho za blázna, což umělec bral s humorem na vědomí a nadále se řídil svými podněty.
Otázka, proč není Monticelli zmiňován jedním dechem s velkými impresionisty, má pravděpodobně několik příčin. Pro úspěch umělce bylo například důležité, aby byl vystavován na výstavách pařížských akademií. Monticelli na Salonu nikdy nevystavoval a mohl svá díla volně prodávat. Umělec opakovaně opouštěl město a část života trávil ve své vlasti. Proto opustil Paříž během revoluce v roce 1848 a po vypuknutí prusko-francouzské války. Ačkoli svými náměty sloužil dobovému společenskému vkusu, opakovaně vyhledával kontakty s uměleckou avantgardou. Vincent van Gogh si velmi přál setkat se osobně s malířem Adolfem Monticellim, ale ten bohužel zemřel několik měsíců předtím, než van Gogh dorazil do Paříže.
Stránka 1 / 2