Ruiny: Sloupy, oblouky a divoké víno

Čas nelze vrátit. V průběhu času však často obnovuje zdánlivě nedokončené svým vlastním násilím. Ruiny, znamení úpadku a rozkladu, tak vždy symbolizují i nový začátek. Na zbytcích starých věcí lze vybudovat nové. Lidé byli vždy fascinováni ruinami při zkoumání vlastní historie. Počínaje renesancí restaurovali zachovalé ruiny. Později si dokonce nechávali stavět umělé zříceniny, které zdobily jejich paláce a zahrady. Mnoho umělců malovalo ruiny a vytvářelo tak symboly historické velikosti.

Heinrich Heine napsal v roce 1828 z Itálie svému příteli Eduardu von Schenkovi:
"Zde kameny mluví a já rozumím jejich tiché řeči. Zdá se, že také docela hluboce cítí, co si myslím. Starý rozbitý sloup z římských dob... zvětralý gotický sloup, takové věci mi docela dobře rozumějí. Já sám jsem však troska, která kráčí mezi troskami, troska lidí."

Pohled na ruiny mu připomněl, že on sám je tvorem dlouhé historie. Jistě pomíjivá bytost, ale zároveň schopná zanechat stopu, která přetrvá čas a zůstane. Pohled na rozpadající se ruinu přináší povznášející pocit přítomnosti a vědomí, že je naživu.

Ruiny svědčí o tom, že věci jsou vystaveny útokům času a ničivosti - ale mohou odolat a přetrvat. Stejně jako "Ruiny Parthenonu", které namaloval Sanford Robinson Gifford, nebo "Ruiny Théb", které vyfotografoval John Beasly Greene, zůstávají znakem tradice a kulturních hodnot, které jsou nezapomenutelné a přetrvají navěky.