Johan Christian Dahl vytvořil nesmrtelný památník norského přístavního města Larvik, které je ve zbytku světa spíše neznámé. Olejomalba "Larvik v měsíčním světle" z roku 1839 kombinuje mnoho motivů, které byly pro Dahla, jenž se proslavil jako první velký norský krajinář, typické. Velkou část povrchu tak zabírá noční obloha, po které plují šedé mraky. Dahl věnoval několik studií a skic těmto oblačným útvarům, které jsou navrstveny na sebe, odděleny od sebe nebo znovu přitlačeny k sobě. I v tomto díle se mraky zdají být živé, jako by je unášel vítr. Člověk by je rád pozoroval, jak se vznášejí nad dokonale úplňkovým měsícem a znovu a znovu unikají jeho pohledu. Ačkoli totiž měsíční světlo osvětluje velké části obrazu poměrně silně na to, že se jedná o noční zobrazení, titulní nebeské těleso zůstává před očima diváka zahaleno. Přesto obrazu dominuje a nevyhnutelně na sebe strhává veškerou pozornost. Světlo měsíce se odráží v klidné vodě Skageraku, která se jen mírně vlní. Odrazu měsíčního světla na vodní hladině se Dahl věnuje i v dalších dílech; namaloval například obraz břehů Labe ve svém adoptivním městě Drážďanech, rovněž v měsíčním světle. I při povrchním srovnání obou děl je patrné, že scenérie v "Larviku v měsíčním světle" je podstatně světlejší. Lze předpokládat, že je to dáno zeměpisnou polohou města. Dahl pravděpodobně zachytil slabé světelné podmínky v období kolem polárního dne, kdy se v blízkosti polárního kruhu vyskytují velmi krátké a jasné noci. Zelené, čerstvě olistěné rostliny také ukazují na toto období na začátku léta. Jelikož se tento jev vyskytuje jen v několika málo oblastech světa, vytváří na obraze neobvyklé a vzácné efekty, které místy působí téměř dojmem denního světla.

Ze samotného Larviku je zobrazeno pouze několik budov v blízkosti přístavu, kostel a několik skladů. V přístavu kotví jedna velká plachetnice a několik metrů od pevniny další. Plachty jsou stažené a na palubě není nikdo, což navozuje dojem klidu a pohody. Přístav, který musí být ve dne rušný, leží klidně, jen v dolní části obrazu právě kotví na břehu malá loďka, kterou potkávají dva muži, kteří možná loví ryby. Přestože vše, co bylo doposud popsáno, nejprve upoutá divákovu pozornost, odráží se v pozadí obrazu. Popředí tvoří horní okraj náspu svažujícího se k vodě. Těžké klády leží naskládané na sobě, některé úhledně, jiné napříč, a vedle nich se pár na večer ukládá ke spánku. Jejich oči bloudí po vodě k lodím, které pozorují v uvolněném postoji bez zvláštního soucitu. Zdá se, že si atmosféru spíše užívají ze svého vyvýšeného místa, muž stojí s nohou podepřenou, žena se dokonce usadila na svahu. Jak je u malíře zvykem, oba jsou zobrazeni pouze zezadu a spolu s divákem sledují scénu, kterou Dahl načrtl. "Larvik v měsíčním světle" se svými převážně tmavými, tlumenými barvami, které vytvářejí zádumčivou a téměř mystickou náladu, patří k typickým představitelům romantismu. Přesto se celý obraz zdá být velmi blízký realitě a vůbec nepřipomíná zátiší, naopak, jemný pohyb větru a vln je téměř hmatatelný. Při pohledu přes ramena dvou lidí v popředí se divák ponoří do scény.

---

Larvik od Moonlight · Johan Christian Dahl