Počínaje "zlatým řezem" a vývojem perspektivního zobrazení prostoru v antice a renesanci brali umělci v úvahu geometrické zákony, aby stanovili proporce v jednotných vztazích. Geometrie také otevřela možnost dát jejich dílům nový rozměr prostorové hloubky.

Když se moderní umění odvrátilo od úkolu napodobovat předměty vnějšího světa a místo toho si dalo za úkol zobrazit jejich podstatu ve smyslovém prožitku, geometrie si zachovala svůj význam.

Kubismus na počátku 20. století rozptýlil konvence formy a prostoru. Tvůrčí prostředky strukturování dvou rozměrů plátna byly záměrně redukovány na velmi zjednodušené geometrické formy, jako jsou vnořené roviny, mřížkové struktury nebo linie různé tloušťky.

Piet Mondrian (1872-1944) rozvinul svůj vlastní abstraktní geometrický jazyk ve svých "Kompozicích" z roku 1915. Černé linie rozdělují jeho díla na plochy, které jsou odlišně zatíženy pouze použitím základních barev - žluté, červené a modré. Theo van Doesburg (1883-1931) a členové skupiny de Stijl předpokládali, že geometrie je jakýmsi univerzálním jazykem, který je základem každé zkušenosti a každého předmětu. Všechny smyslové prožitky by tak mohly najít svůj protějšek v čistě geometrických formách.

Ruský avantgardní umělec Kazimír Malevič (1878-1935) redukoval svá díla jako "Černý čtverec" nebo "Černý kříž" na elementární geometrické formy, aby mohl ukázat absolutní "čtvrtý rozměr".

Britský umělec Peter McClure vyjadřuje svou fascinaci geometrií jako uspořádávající silou vesmíru v dílech jako "Overlay" (1982) a "Linkage" (2008). Současné digitalizované umění založené na geometrických principech vytváří ruský umělec Alex Caminker.