Nicolas Lancret (1690-1743) byl spolu se svým bývalým spolužákem a přítelem Jean-Antoine Watteau jedním z nejvýznamnějších malířů francouzského rokoka. Lancret obdivoval Watteaua natolik, že v roce 1712, asi po čtyřech letech učení, opustil svého prvního mistra Pierra d'Ulin a nastoupil k Watteauovu učiteli Claude Gillot. Gillot, jeden ze zakladatelů rokoka, měl na pozdější tvorbu mladého Lancreta velký vliv. Další důležitou roli sehrál o šest let starší Watteau. Oba malíře pojilo velmi blízké přátelství. Toto pouto však bylo přerušeno, když Lancret představil dvě svá díla na výstavě Exposition de la Jeunesse na náměstí Dauphine. Obrazy byly dobře přijaty a položily základ jeho pozdější slávy. Protože však vypadaly matoucím způsobem podobně jako Watteauův styl, mnozí mylně blahopřáli jemu místo Lancretovi.
Srovnání s Watteauem musel Lancret čelit často i později. V mnoha svých dílech se totiž stejně jako Watteau zabýval žánrem galantních slavností typických pro rokoko. Ústředním tématem byly často slavnostní scény, jako jsou plesy, vesnické svatby nebo jarmarky. Lancret v tomto žánru našel velké uznání a v roce 1718 byl přijat do Francouzské akademie. Za Watteauova života se mu však nikdy nepodařilo překonat ho v tzv. "Watteauově žánru". Teprve po Watteauově smrti v roce 1721 se mohl Lancret spolu s Jean-Baptiste Pater vyšvihnout mezi přední mistry. To se projevilo i v jeho jmenování radou Akademie v roce 1735. Fridrich Veliký byl údajně velkým obdivovatelem Lancretova díla.
Řada Lancretových obrazů je dnes vystavena v různých muzeích po celém světě. Největší oblibě se těší díla z posledních let jeho tvorby, například "Zima" nebo "Mademoiselle Camargo na plese". Jedno z jeho posledních děl, "Rodina v zahradě u kávy" (1742), mnozí považují za mistrovské dílo. Sám Lancret zůstal po většinu života svobodný a až v roce 1741 se oženil s osmnáctiletou vnučkou spisovatele Boursaulta. Sňatek prý nebyl ani tak z lásky, jako spíše proto, aby pomohl mladé dívce a její umírající matce z tíživé situace. Lancret zemřel na zápal plic o dva roky později.
Nicolas Lancret (1690-1743) byl spolu se svým bývalým spolužákem a přítelem Jean-Antoine Watteau jedním z nejvýznamnějších malířů francouzského rokoka. Lancret obdivoval Watteaua natolik, že v roce 1712, asi po čtyřech letech učení, opustil svého prvního mistra Pierra d'Ulin a nastoupil k Watteauovu učiteli Claude Gillot. Gillot, jeden ze zakladatelů rokoka, měl na pozdější tvorbu mladého Lancreta velký vliv. Další důležitou roli sehrál o šest let starší Watteau. Oba malíře pojilo velmi blízké přátelství. Toto pouto však bylo přerušeno, když Lancret představil dvě svá díla na výstavě Exposition de la Jeunesse na náměstí Dauphine. Obrazy byly dobře přijaty a položily základ jeho pozdější slávy. Protože však vypadaly matoucím způsobem podobně jako Watteauův styl, mnozí mylně blahopřáli jemu místo Lancretovi.
Srovnání s Watteauem musel Lancret čelit často i později. V mnoha svých dílech se totiž stejně jako Watteau zabýval žánrem galantních slavností typických pro rokoko. Ústředním tématem byly často slavnostní scény, jako jsou plesy, vesnické svatby nebo jarmarky. Lancret v tomto žánru našel velké uznání a v roce 1718 byl přijat do Francouzské akademie. Za Watteauova života se mu však nikdy nepodařilo překonat ho v tzv. "Watteauově žánru". Teprve po Watteauově smrti v roce 1721 se mohl Lancret spolu s Jean-Baptiste Pater vyšvihnout mezi přední mistry. To se projevilo i v jeho jmenování radou Akademie v roce 1735. Fridrich Veliký byl údajně velkým obdivovatelem Lancretova díla.
Řada Lancretových obrazů je dnes vystavena v různých muzeích po celém světě. Největší oblibě se těší díla z posledních let jeho tvorby, například "Zima" nebo "Mademoiselle Camargo na plese". Jedno z jeho posledních děl, "Rodina v zahradě u kávy" (1742), mnozí považují za mistrovské dílo. Sám Lancret zůstal po většinu života svobodný a až v roce 1741 se oženil s osmnáctiletou vnučkou spisovatele Boursaulta. Sňatek prý nebyl ani tak z lásky, jako spíše proto, aby pomohl mladé dívce a její umírající matce z tíživé situace. Lancret zemřel na zápal plic o dva roky později.
Stránka 1 / 2