José Victoriano Carmelo Carlos González-Pérez patřil vedle Pabla Picassa a Georgese Bracquea k "velké trojce" syntetického kubismu. Umělecký svět ho však zná pod kratším (a proto zapamatovatelnějším) pseudonymem Juan Gris.
Juan Gris se narodil v roce 1887 jako třinácté ze čtrnácti dětí bohatého madridského obchodníka, malířské technice ho učil jeho vlastní strýc a v letech 1902-1904 studoval na "Escuela des Artes y Manufacturas". Zde se spřátelil s José Morenem Carbonerem, který se později stal úspěšným učitelem Salvadora Dalího a který měl na mladého "Juana Grise" rozhodující vliv. Pod tímto pseudonymem namaloval své první obrazy, ještě v secesním stylu, a vydělával si na chleba knižními ilustracemi - zejména k básním tehdy slavného peruánského revolučního básníka Josého Chocanose. Být karikaturistou však ve Španělsku na přelomu století nestačilo, a tak se Gris v roce 1906 ve svých 19 letech přestěhoval do Paříže. Tam se mu jako karikaturistovi pro satirické týdeníky nevedlo ekonomicky lépe, ale v ateliéru "Beau Lavoir" se setkal s krajanem z Malagy, který začal vytvářet obrazy z geometrických tvarů, nebo, jak tvrdili kritici, je rozčleňovat: Pablo Picasso vytvořil "kubismus" (francouzsky cube, krychle) a Gris se stal jeho žákem.
Grisovou specialitou se staly "papiers collées", od nichž je odvozeno naše slovo "koláž": Proto do svých obrazů vlepoval kousky tapet, hracích karet, novinových výstřižků, aby právě tyto věci rozpustil a začlenil je do svého díla zdůrazněním nezávislosti barvy, formy a struktury. Příkladem může být "Muž v kavárně", "Zátiší s dýmkovou židlí" nebo "Čajové šálky". Stejnojmenné předměty tvořily rámec či spíše formu díla, které nakonec připomínalo zmíněné objekty jen zpovzdálí. Pokud však poodstoupíme a necháme obraz působit jako celek, ustoupí "netradiční" materiály a formy do pozadí a náhle se objeví šálky na čaj, rákosové židle atd. Stejného efektu dosáhli již staří Římané svými barevnými mozaikami.
Postupem času se Grisův malířský styl stal "měkčím" a smířlivějším vůči konvenční malbě. Začal komponovat zátiší a krajiny v jednom obraze. Gris se však neomezoval jen na malování: vytvářel sochy, kulisy, a dokonce navrhoval divadelní kostýmy. Pokračoval také v ilustrování knih. Stejně jako mnozí mnohotvární géniové i on zřejmě tušil svůj brzký konec - někdy stejně obsedantně jako pracoval. Zemřel na selhání ledvin v Paříži v roce 1927 ve věku pouhých čtyřiceti let.
José Victoriano Carmelo Carlos González-Pérez patřil vedle Pabla Picassa a Georgese Bracquea k "velké trojce" syntetického kubismu. Umělecký svět ho však zná pod kratším (a proto zapamatovatelnějším) pseudonymem Juan Gris.
Juan Gris se narodil v roce 1887 jako třinácté ze čtrnácti dětí bohatého madridského obchodníka, malířské technice ho učil jeho vlastní strýc a v letech 1902-1904 studoval na "Escuela des Artes y Manufacturas". Zde se spřátelil s José Morenem Carbonerem, který se později stal úspěšným učitelem Salvadora Dalího a který měl na mladého "Juana Grise" rozhodující vliv. Pod tímto pseudonymem namaloval své první obrazy, ještě v secesním stylu, a vydělával si na chleba knižními ilustracemi - zejména k básním tehdy slavného peruánského revolučního básníka Josého Chocanose. Být karikaturistou však ve Španělsku na přelomu století nestačilo, a tak se Gris v roce 1906 ve svých 19 letech přestěhoval do Paříže. Tam se mu jako karikaturistovi pro satirické týdeníky nevedlo ekonomicky lépe, ale v ateliéru "Beau Lavoir" se setkal s krajanem z Malagy, který začal vytvářet obrazy z geometrických tvarů, nebo, jak tvrdili kritici, je rozčleňovat: Pablo Picasso vytvořil "kubismus" (francouzsky cube, krychle) a Gris se stal jeho žákem.
Grisovou specialitou se staly "papiers collées", od nichž je odvozeno naše slovo "koláž": Proto do svých obrazů vlepoval kousky tapet, hracích karet, novinových výstřižků, aby právě tyto věci rozpustil a začlenil je do svého díla zdůrazněním nezávislosti barvy, formy a struktury. Příkladem může být "Muž v kavárně", "Zátiší s dýmkovou židlí" nebo "Čajové šálky". Stejnojmenné předměty tvořily rámec či spíše formu díla, které nakonec připomínalo zmíněné objekty jen zpovzdálí. Pokud však poodstoupíme a necháme obraz působit jako celek, ustoupí "netradiční" materiály a formy do pozadí a náhle se objeví šálky na čaj, rákosové židle atd. Stejného efektu dosáhli již staří Římané svými barevnými mozaikami.
Postupem času se Grisův malířský styl stal "měkčím" a smířlivějším vůči konvenční malbě. Začal komponovat zátiší a krajiny v jednom obraze. Gris se však neomezoval jen na malování: vytvářel sochy, kulisy, a dokonce navrhoval divadelní kostýmy. Pokračoval také v ilustrování knih. Stejně jako mnozí mnohotvární géniové i on zřejmě tušil svůj brzký konec - někdy stejně obsedantně jako pracoval. Zemřel na selhání ledvin v Paříži v roce 1927 ve věku pouhých čtyřiceti let.
Stránka 1 / 4